Martin Pluhař
31.12.2017

Webovou prezentaci kcthavlicek.cz jsme spustili 24. ledna a postupně jsme ji začali plnit informacemi. K datu pořádání březnového pochodu Jarní Vysočinou se už jednalo o plnohodnotnou webovou prezentaci.

Statistika webu kcthavlicek.cz:
-   Celkový počet návštěv: 3.178
-   Počet unikátních návštěvníků: 1.971
-   Počet otevřených stránek: 9.324
-   Stažená data: 9.22 GB
-   Nejúspěšnější měsíc: květen - 453 návštěv
-   Nejúspěšnější den: 16.května - 115 návštěv
(uvedená data jsou po odfiltrování návštěv robotů a červů a odpovědí serveru s nestandardními stavovými kódy HTTP)

Statistika fotogalerie kcthavlicek.rajce.idnes.cz:
-   Počet alb: 24
-   Počet vložených fotografií: 728
-   Počet zobrazení: 906

Sledovat nás můžete i na facebooku:
-   https://www.facebook.com/KCT.Havlicek/

Těší nás, že díky vašemu zájmu se stránky během roku začaly nad očekávání „nafukovat“ informacemi. Bohužel ruku v ruce s tím se začaly také stávat méně přehlednými. Z tohoto důvodu právě teď převádíme celou webovou prezentaci do nového formátu, pro vaši snazší orientaci a intuitivnější vyhledávání. Ale nebojte se - nechystáme žádnou grafickou revoluci, většinu úprav ani nepoznáte.-)

Děkujeme vám, že jste s námi byli po celý rok 2017, a budeme se těšit, že se k nám budete vracet i nadále. Na tento webový prostor, ale i na naše pochody.-) Mějte se krásně, ať  se vám v novém roce daří a ať  vám to šlape.-)

Zároveň si touto cestou dovoluji poděkovat také mému synovi Vítkovi, bez kterého by tyto stránky neexistovaly, který si vzorně plní roli webadmina a který trpělivě opravuje moje chyby. Chyby, které nasekám při vkládání článků a informací. Ale už pracuje na uživatelském rozhraní, aby moje úsilí o hackerský útok na naše vlastní stránky co možná eliminoval.-) Vítku, děkujeme ti!




Martin Pesler
29.12.2017

Na Boží hod vánoční - protože turista nevydrží sedět doma na zadku - vyrážíme do Prahy na příznačně pojmenovaný pochod Mezi rybou a ptákem. Navíc nás láká i krásně zvolená trasa na okraji metropole a jdoucí Prokopským údolím. Za startem sejdeme po okraji sídlišť do skalnatého údolí se strmými stráněmi a jím dojdeme do Řeporyjí a následně přes Ořech vyjdeme z Prahy. Pak opět následuje pěkný kout se starými trempskými osadami v údolí Radotínského potoka. Pěkné a malebné skalky nás překvapí i u Kalinova mlýna a dál v údolí. Pak vyjdeme z údolí na pláně na okraji metropole, za námi nádherně vábí k sobě nedaleký vrch Cukrák a polními cestami opět sejdeme do Prokopského údolí s jeho skalami, stráněmi, lesem i jezírkem. Kalhoty řádně od bláta, ale aspoň vím, že jsem byl opravdu na turistice a nechodil po parku.

Na Štěpána jedeme na pochod nejbližší místu bydlišti, na Jeníkovský vánoční pochod s přívlastkem třemi kraji. Zde se startuje již za rozednění a značně převažuje asfalt. Atmosféra je ale rodinná, neboť lidí je pár a téměř všichni se znají. A navíc se vychází hromadně. Ráno je umrzlo a začátek po silnici až do Ronova v kraji Pardubickém. Tam se lze občerstvit a ohřát v hospůdce. Trasa má i dál vést po silnici, já raději volím červenou údolím Doubravy, kolem několika skalek s krásnými pohledy na říční zátočiny. Prostě opět krásný kout. A pozor - zde zvolna přecházíme do středních Čech. Údolím dojdu pod čarovný Žlebský zámek, ale společné foto ve Žlebech již nestihnu. Následuje opět silniční úsek do Horek a pak již po žluté přes Bratčice rodiště Jana Pernera a dále na Tisou skálu. Ta je nádherně skalnatá, výhled z vrcholové skály ale již přerůstají stromy. Skalnatý středočeský vrchol opouštíme a následující vesnice Podmoky. Ta je již na Vysočině. Na jejím okraji je jakoby znovuzrozený opravený kostel svatého Bartoloměje a opravdu nás překvapil, neboť jej pamatujeme jako zchátralý. Pak již jen úsek lesem a jsme zpět v Golčově Jeníkově. Konec nemohu dopajdat, začal silně bolet kotník a pěkně mi otekl. Nevím, jestli je to převahou tvrdého terénu, nebo jestli jsem někde špatně našlápl. Ale za dva krátké zimní dny ujít 60 km není taky k zahození. Tak se turisticky slaví Vánoce.




KČT Havlíček
24.12.2017

PF-22048.jpg



Martin Pluhař
15.12.2017

Těch statečných jsme nakonec napočítali osm, ale v pátek 8. prosince se nás na zimní přechod z Vlašimi do Humpolce sešlo právě sedm. Barvy Havlíčka tu hájím společně s Kamilem Motalíkem, ale zítra nás na trase doplní ještě Martin Pesler. V jasné převaze tu jsou členové KČT Union Cheb, přičemž organizátorem akce a vůdcem smečky je Tomáš Sešín. Ten nás žene z města po zelené turistické značce směr Trhový Štěpánov, kde se zastavíme v místní nádražní hospůdce na pivo. Prý je to až do neděle poslední styk s civilizací. Ale to ještě netuší, jak se mýlí. Ostatně to neví a nemůže to zatím vědět nikdo z nás.-)

První bivak zakládáme v blízkosti stezky na tělese bývalé drážky za Sedmpány. Už za úplné tmy zbaštíme páteční gulášek a popijeme ze zásob, co nám krosny vydaly. Jak jsou ty prosincové dny krátké…

V noci na nás nebe dnes prvně seslalo své posly, otevřelo se a přebarvilo krajinu a naše stany sněhovou pokrývkou na bílo. Bylo k nám však milosrdné, a tak když se rozloučíme s vracejícím se Mikešem a vyrazíme za dnešními kilometry, sníh nám příjemně křupe pod nohama, zůstávají za námi první otisky bot, ale neboříme se.

Naším prvním cílem jsou dva nedostavěné mosty protektorátní dálnice u Hulic. Říká se jim také Hitlerovy mosty, který jejich stavbu započal roku 1939. Výstavba dálnic však byla komunistickým režimem zastavena v roce 1950. V letech 1965 -  1975 probíhala výstavba vodní nádrže Švihov, a tak byly oba mosty zatopeny téměř až po úroveň mostovky. Projekt dálnice D1 dokončené roku 1977 byl kvůli vodní nádrži přepracován, a vede tudíž o několik stovek metrů jižněji. Mosty jsou údajně nepřístupné, protože se nacházejí v ochranném pásmu vodní nádrže.

Protože šlo o organizovanou akci, byli jsme připravení zákaz respektovat. Ale na žádný zákaz jsme nenarazili. Dálnici jsme podešli propustkem a ačkoliv jím protékal poměrně vydatný proud vody, škody na majetku (našem a i kohokoliv jiného) byly nulové.-) Tady jsme byli poprvé a byl to fascinující zážitek se smíšenými pocity o dobách (ne)dávno minulých. Rád bych ještě podotknul, že dotčená oblast naší přítomností nedoznala žádných ekologických následků, nezanechali jsme tu jediný odpadek, žádné zplodiny a vyhnuli jsme se i trousení exkrementů.-)

Vracíme se na těleso drážky a přes cesty kolem Sedlice se přesunujeme na další část této drážky, vedoucí ke kamennému železničnímu viaduktu nedaleko Němčic. Most byl postaven italskými stavaři v letech 1901 - 1902. Most stejně jako trať  byly silně poznamenány druhou světovou válkou. Trať  zanikla roku 1970 napuštěním Želivky. Prostě se v ní tak nějak utopila…

V Lokti vyvracíme Tomášův mýtus o nulovém kontaktu s civilizací a žízniví se vrháme na benzinku k chladicím boxům s pivem. Tuhle pauzu si odůvodníme hravě. Je nám v patách Martin a my nechceme, aby putoval osamocen. Jsme přeci kamarádi, tak tu na něho počkáme.-) Martin je borec a časovou ztrátu co se týče konzumace hravě dohnal.-)

U Lhoty Bubeneč se opět napojujeme na zelenou turistickou značku, po které putujeme do Děkanovic, za kterými chceme rozbít sobotní bivak. Nebesa se dnes už podruhé otevřela a nebeští poslové nás zase začali zasypávat bílými vločkami. Věřte tomu, že to tak bylo, protože jsem v Děkanovicích uzřel anděla. Nejdřív jsem začal svatosvatě slibovat, že ten alkohol fakt umírním, ale když mi i ostatní přisvědčili, že ho vidí, tak jsem se uklidnil. Dokonce jsem mu dal i hubičku, abych se přesvědčil, že se mi nezdá.-)

Skutečně nás tam nahoře dnes měli rádi, a  tak nám do cesty v téhle maličké vesničce - čítající nějakých padesát stavení - seslali mikulášskou nadílku. Paní starostce se našich sněhem zapadaných postaviček zželelo a pozvala nás na oslavu, nabídla nám svařák, který se dnes obzvlášť hodil. Taky jsme ochutnali chlebíčky a cukroví… no prostě ráj na zemi! Dokonce jsme ji oficiálně požádali i o povolení stanovat na katastrálním území obce, takže dnes jsme to měli schválené mocí úřední.-)

A repete ze druhého odstavce tohoto článku: Už za úplné tmy zbaštíme sobotní gulášek a popijeme ze zásob, co nám krosny vydaly. Jak jsou ty prosincové dny krátké…

V neděli po snídani se se skupinkou loučím a z rodinných důvodů se vracím do Děkanovic a domů. Na cestě do Humpolce však dnes čeká ještě jedna lahůdka v podobě Vojslavického mostu. Jedná se o unikátní dvojmost přes Želivku, kde ve spodním patře překonává řeku silnice třetí třídy a o dvanáct metrů výše dálnice D1. I tenhle most byl součástí plánované Hitlerovy dálnice, během války se však práce zastavily. Po rozhodnutí v šedesátých letech stavbu dálnice dokončit bylo potřeba údolí Želivky překonat novým mostem, protože stávající by měl moc velké klesání. Nad starým mostem proto vyrostl nový ocelový, který částečně využívá i původní nosné konstrukce.

No… a to už bylo nádraží v Humpolci coby kamenem dohodil a s krosnou na zádech došel pěšky! Děkujeme všem, kteří s námi tenhle báječný víkend absolvovali. Lidi, byli jsme s vámi moc rádi… a doufáme, že i  vy jste byli rádi s námi.-) A zase někdy někde na viděnou a na šlapanou…




Martin Pluhař
23.11.2017

Puchýře míváme obvykle po chození, když si navlékneme na nožku nevhodnou ponožku či ještě neošmajdanou botku. Puchýřem v tomto případě myslím ovšem Poslední puchýř, jednu z nejvýznamnějších akcí KČT na sklonku kalendářního roku. Letos se Puchýře ujaly Bučovice, malé jihomoravské městečko s asi šesti tisícovkami obyvatel. Sice malé, však o to víc historicky bohaté. S unikátním renesančním zámkem přímo v jeho centru. A když sem o prodlouženém víkendu 16.-19. listopadu dorazily další dvě tisícovky turistů, bylo nás všude plno.-)

K ubytování jsme nevyužili možnost přespat na podlaze tělocvičny místní obchodní akademie, ani v penzionech v širém okolí. Naší základnou se stalo stanové městečko na okraji dva kilometry vzdálené vesničky Kloboučky, kde jsme se na tři noci utábořili společně s asi dvacítkou dalších zimních táborníků. Zúčastnili jsme se v šestičlenném osazenstvu, což při omezených časových možnostech našich členů považuji za úspěch. Vlastně jsme tak zároveň splnili i poslední bod programu aktivit a výkonnostních disciplín našeho klubu, které jsme si naplánovali na začátku letošního turistického roku.

Poslední puchýř jsme využili také k propagaci našich pochodů v příštím roce a k propagaci našeho nového Tematického turistického odznaku Havlíček. Věříme, že se nám podařilo mnohé turisty oslovit a že si naše pochody naplánují do svého turistického kalendáře. Budeme se na ně těšit. Třeba hned už v březnu na Jarní Vysočině.-)




Martin Pluhař
10.11.2017

Jak přijdou první ranní mrazíky a s nimi škrábání čelního skla, krajinu pohltí všeobjímající mlha a z lesů zmizí houbaři, tak je člověku chodivému zřejmé, že je nejvyšší čas začít balit si batůžek na turistický víkend v Telči. Letos už po sedmačtyřicáté. Jak se to uvádí na propozicích. Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit, já sám patřím mezi služebně mladší účastníky.-)

Akce v Telči má svá neměnná pravidla a své rituály. Základnu v sokolovně, páteční guláš na uvítanou, snídaňové obložené talíře a kafe pro potácející se ranní trosky, v sobotu řízek se salátem a papučový bál, v neděli opékání buřtů na Boru… A taky své tradiční účastníky. Ti se jako dobří holubi každým rokem vracejí a je jen nemnoho tváří, které bych snad nepoznával. I my jsme se rádi zase po roce vrátili a Telč jsme pojali jako odborovou akci. Když do naší skupiny zahrnu i hostující členy, tak se nás tu sešlo sedm statečných. Při různorodosti našich aktivit, zaměření, pracovního vytížení a rodinných povinností je to na Havlíčka mimořádná účast.-)

V sobotu ráno jsme se rozprchli na trasy podle svých možností a uvážení, i když hlavní proud se vydává na padesátku ze Slavonic do Telče. Já sám mám tuhle trasu moc rád. Vede krásnými lesy převážně po vlastním značení a když si prorážíte cestu mlhou, má to své kouzlo a svou romantiku. Spojení člověka s přírodou. Tu letošní romantiku trochu kazí následky vichřice z minulého týdne, polámané či vyvrácené stromy a místy neprůchodné cesty, takový trochu apokalyptický výjev. A taky myslivci, kteří na honu pálí po všem, co se v lese jen trochu rychleji pohne.-)

Neděle je klasika. Z Telče k rybníku Bor u Horních Dubenek, místu husitských tradic. Pod památníkem s kalichem se tu tradičně opékají špekáčky a založený oheň je místem setkávání turistů. Letos se přítomní tísnili docela blízko ohně, což značí, že počasí nebylo příliš vlídné. Ale nepršelo. A mlha, jak už jsem uváděl, k tomuto pochodu neodmyslitelně patří. I když si pamatuji, že jednou jsme se tu vyhřívali jen tak v tričkách a nikomu se odtud nechtělo. Ale to bylo za ta léta, co si pamatuji, skutečně jen jednou.-) Dnes byl každý rád, že se ohřál, a pak pádil po svých zase zpět do Telče nebo na autobus do Jihlávky.

Když jsem popisoval telčská neměnná pravidla a rituály, úmyslně jsme vypustil ještě jeden. A tím je příjemná atmosféra a vlídné zacházení. KČT Telč patří na Vysočině mezi nejmenší odbory. Ale když se pokusím přepočítat tým všech, kteří se o nás po celý víkend starali, tak je zřejmé, že byl celý oddíl na nohách, aby nás v prostoru startu a cíle odbavili a nakrmili a na živých kontrolách nás pivem, rumem a sladkým čajem jako od maminky občerstvili a laskavým úsměvem k ještě lepším sportovním výkonům popohnali.-) Dost možná právě proto jsme se i my stali dobrými holuby.-)




Martin Pluhař
6.10.2017

Dovolená na Vranovské přehradě čili Moravském Jadranu, jak se nejteplejšímu místu u nás přezdívá, není nic výjimečného. Zvlášť pokud ji chcete prolenošit v plavkách na pláži. Za turistikou se sem jezdí obvykle až na podzim, kdy ustanou halas, mumraj a stánkové dožínky. Kdy se kraji navrátí klid a je znovu po čtvrt roce slyšet šumění lesa a šplouchání vody.

My jsme se letos o prodlouženém víkendu zaměřili na Bítov a nejbližší okolí. Když začne zlátnout listí, tak se ze všech vyhlídek naskytne nádherný pohled do hlubokého údolí, zrcadlícího se ve vodách vodního díla. A že těch vyhlídek, ostrohů a skalek bylo nespočet, to se dá snadno odvodit z počtu nalezených kešek.-) Jen toho šplouchání vody jsme si moc neužili. Letošní pohled na poklidné vodní zrcadlo je velice nezvyklý a trochu děsivý. Hladina je více než patnáct metrů pod obvyklou úrovní touto roční dobou.

Zatímco my jsme před dvěma týdny mokli na osmistovkách ve Žďárských vrších a minulý víkend na mezinárodním pochodu IML Jede Kudrna okolo Brna jakbysmet, tak téhle oblasti se srážky letos dlouhodobě vyhýbají. Společný přítok z Dyje a Želetavky činí pouhých 1,0-1,5 m3.s-1, zatímco regulovaný odtok se drží na ustáleném „povinném“ minimu 3,5 m3.s-1. Hladina nádrže klesá každý den asi o pět centimetrů.

Mimořádný pohled se teď v létě nabízí z dolního nádvoří státního zámku Bítov, hrdě se vypínajícího na ostrohu na levém břehu Želetavky. Želetavka se pod hradem klikatí už jen jako lesní stružka a její vyschlé koryto vydává více než osmdesátileté svědectví. Svědectví o jedné vesničce, která musela ustoupit rozsáhlému vodnímu dílu. Kdo by si kdy pomyslel, že se po mnoha desetiletích znovu vynoří její základy, které nás přimějí k zamyšlení o osudech tehdejších obyvatel a o smyslu lidského konání?!

První myšlenka o stavbě přehrady vznikla už v roce 1908 u společnosti Podyjské závody, které chtěly postavit elektrickou dráhu spojující Znojmo a rakouský Raabs. Turbíny na této přehradě měly vyrobit elektřinu právě pro pohon této dráhy. O výstavbě přehrady úřady rozhodly v roce 1912, a tím zpečetily osud starého Bítova. Byl vydán zákaz oprav všech stávajících domů a stavba nových. Bítovští nesměli zvelebovat svá obydlí ještě dalších dvacet let, než došlo k výstavbě nové vesnice tam, kde ji známe dnes.

Výběrové řízení na stavbu Vranovské přehrady bylo vypsáno roku 1929 a vyhrálo jej konsorcium firmy Pittel & Brausewetter spolu s firmami Lanna a Českomoravská stavební společnost. Vodní dílo bylo vybudováno v letech 1930-1933. Hráz přehrady je vysoká 60 metrů a v koruně je dlouhá 292 metrů. V době výstavby byla největší přehradou na našem území a dodnes je podle rozlohy desátou největší v České republice. Přehrada je dlouhá asi 30 km a končí právě tam, kde pod hradem Bítov stála stejnojmenná ves, kterou muselo opustit na čtyři sta jejích obyvatel.

Ale abychom nekončili příliš sentimentálně, tak doporučuji využít říjnových víkendů k návštěvě tohoto starobylého hradu s téměř tisíciletou historií, než se uloží k zimnímu spánku. Je tu krásně, je tu klid a podzim je tu mimořádně barevný. A pokud jste členy KČT, pak si nezapomeňte vzít s sebou kartu Eurobeds. Na prohlídkové okruhy dostanete výraznou slevu a vstup na hradní nádvoří je s kartou Eurobeds zcela zdarma!




Martin Pluhař
21.9.2017

O téhle akcí vím už od jejího druhého ročníku, ale termínově jsem se s ní v předešlých letech nesešel. Až letos, kdy se píše ročník číslo šest. Ale zato to klaplo dokonale! Odvahu pokořit korunu Žďárských vrchů a vůli vytrvat v sobě totiž nalezli hned tři zástupci našeho oddílu - na trasu se se mnou vydají ještě Martin Pesler a náš hostující člen Kamil Motalík.

Oč vlastně běží? V propozicích pořadatele, zájmového spolku Bratrstvo Žďárských vrchů se píše toto: „Osmistovky Žďárských vrchů jsou podzimní navigačně orientační pochod či běh. Cílem je v limitu 24 hodin daného dne vystoupat na co největší počet osmistovkových vrcholů Žďárských vrchů. Postup od startu přes jednotlivé vrcholy do cíle, jakož i orientační nebo navigační pomůcky si každý účastník volí sám.“

Vlastně je to docela snadné. Těch vrcholů je šestnáct a pokud se budeme pohybovat vzdušnou čarou, tak to máme bratru 45 km a ani se moc nezadýcháme.-) Realita je ovšem trochu jiná…

Na roztrénování volíme páteční pochod „Kolem noční Jihlavy“ a pak se už přemisťujeme na statek v Krátké, kde se bude odehrávat to nejdůležitější - tady sídlí štáb, tady bude start a cíl akce, tady přespíme a tady se pro nás bude chystat sobotní večeře v případě šťastného návratu.-) Ale to je ještě daleko, ještě jsme ani nevystartovali…

Letošního ročníku se účastní třicítka odvážlivců. To je takový obvyklý počet. Není moc šílenců, kteří cítí nutkavou potřebu během jediného dne vystoupat na šestnáct vrcholů a šestnáctkrát se zase spustit dolů. Ale všichni, co se tu sešli a posílají dokola seznamovací panáčky, jsou naprosto v pohodě. Dnes je dnes a dnes je pohoda, a co bude zítra, to necháme, až se vyspíme.-)

Nevyspali jsme se moc. Zítra nám začíná o půl páté a my se vydáváme za kuželem baterky vstříc první osmistovce na Pohledecké skále. A pak budou následovat další a další a další… a my zjišťujeme, že z těch osmistovek jich známe sotva polovinu. Ostatní pro nás byly dosud jen bezvýznamné a bezejmenné body na mapě. A přitom co vrchol, to po dnešku originální příběh!

Chvíli putujeme po značených turistických cestách, chvíli po polních pěšinách, průseky lesem anebo prostě jen za šipkou po lukách a pastvinách. Zpočátku to šlape v pohodě a v suchu, ale jak v průběhu dopoledne začne drobně mžít a postupně přecházet do „májového“ deštíčku až po vydatný půlhodinový slejvák, tak se sucho změní v permanentně mokré a studivé boty. Čvachtající až do cíle. Zvlášť průchod vzrostlým jetelištěm bych z tohoto pohledu ohodnotil jako mimořádně přínosný pro potvrzení hypotézy, že pojem goratex je jen marketingovým tahem.-)))

Po čtrnáctihodinové zdravotní vycházce máme Krátkou opět na dohled. Ve startovních kartičkách zaznamenaný průchod všemi šestnácti kontrolami a v nohách téměř 65 km s celkovým převýšením 1.650 metrů. Čeká na nás suché oblečení, horká polévka a skvělý guláš s domácím knedlíkem z kuchyně paní domácí. Hotový balzám pro tělo i pro duši.-)

A na závěr mají pořadatelé pro naši duši coby zákusek připravených pět minut slávy, dostane se nám slavnostního vyhlášení vítězů. Vítězem je totiž každý, kdo se živ a zdráv vrátí do cíle! Z rukou organizátorů přebíráme originální rukodělné brašničky s pořadovými čísly 106 - 108 (právě tolik startujících totiž během šesti ročníků dokázalo zdolat všech šestnáct vrcholů před námi), fotografování pro světové sportovní agentury a potlesk davů na tribunách. Jak omamný je ten okamžik.-) No, z té slávy se do zítra jistě vyspíme, ale radost z účasti na super akci jen tak nevyprchá. Bylo to moc fajn a byli jsme tu moc rádi!




Ivo Haška
12.9.2017

Koncem prázdnin jsem přemýšlel, na který pochod se mám v sobotu 2. září vydat. Tu jsem si všiml, že jeden z nich - Čtyři řeky s Trilobitem - se koná po nejstarší turisticky značené cestě, pojmenované po Vojtěchu Náprstkovi. Navíc se jednalo o jubilejní desátý ročník pochodu, který se konal v den úmrtí prvního předsedy Klubu českých turistů. Byla to náhoda, nebo to tak pořadatelé skutečně zamýšleli?

Takže bylo rozhodnuto. Účast na pochodu byla slabší, poněvadž podle předpovědi počasí mělo pršet. Zato zájemců o prohlídku Karlštejna bylo tolik, že nemělo smysl čekat před pokladnou na vstupenky. Byly tam takové davy, že hrad zvenku prakticky ani nebylo vidět. Nicméně jsem nezmokl. A domů jsem dorazil tak, jak jsem měl v plánu, ačkoliv ten den měly vlaky velká zpoždění. Přišel jsem totiž na nádraží právě včas, abych nastoupil do vlaku, který měl být už dávno pryč…




Ivo Haška & Martin Pluhař
7.9.2017

V sobotu 2. září jsme si připomněli 123. výročí úmrtí Vojtěcha Náprstka (17.4.1826 - 2.9.1894), českého vlastence, národopisce a především spoluzakladatele Klubu českých turistů. Pro nás jako členy KČT a „Havlíčky“ je významným faktem přátelství mezi Vojtěchem Náprstkem a Karlem Havlíčkem Borovským. Měli mnoho společného - vlastenectví, hrdost a odvahu.

Jak uvádí historik a archivář Zdeněk Šole ve své knize Vojta Náprstek a jeho doba, tak se osmnáctiletý Náprstek prvně setkal s Havlíčkem, který byl o pět let starší, krátce po jeho návratu z Ruska roku 1844. Tedy rok před Havlíčkovým přesídlením do Prahy, kde zahájil svoji novinářskou dráhu.

Náprstek odjel v roce 1846 na nátlak své matky do Vídně studovat práva, kde se velmi rychle zapojil do života českých krajanů. Havlíček pak v časopise Česká včela, který byl přílohou Pražských novin, otiskoval jeho referáty ze života vídeňských Čechů.

Duševní spřízněnost obou vlastenců dokresluje Náprstkovo blahopřání ke svatbě Karla Havlíčka s Julií Sýkorovou: Došla nám zpráva, že dne 4. března 1848 stav svůj panický změníte, zavdává nám příležitost Vám ze srdce přát, aby nový stav tento Vám nikoliv, jak nezřídka se přihází, jhem, nýbrž pravým svazkem růžovým se stal, z něhož by četných synů a dcer vlasti naší vykvetlo, a Vám by i ženatému, vždy dosti svobody pozůstalo, abyste tak jako dosavade i budoucně neúnavné a neohrožené práva národa českoslovanského zastávati mohl. Toho tobě my všichni tuto podepsaní žádáme, Vám pak s chotí Vaší stálého zdraví přejeme. Konečně vroucí přání pronášíme, abyste nás s chotí svou brzo ve Vídni navštívili. Sláva! Sláva! Sláva!

Přání však zůstalo nevyslyšeno, setkat se jim už nepodařilo. Náprstkova vlastenecká činnost v revolučním roce 1848 vrcholila, jeho boj za svobodu tisku se však nelíbil c.k. policii, která na něj vydala zatykač. Před hrozbou žaláře utekl do Ameriky, kde strávil deset let.

To Havlíčka potkal jiný, nám dobře známý osud. Havlíček byl c.k. zákonem jemu na míru šitým deportován do vyhnanství v Brixenu, odkud se roku 1855 vrátil s podlomeným zdravím a o rok později umírá na tuberkulózu, v té době nevyléčitelné onemocnění.

Tehdy se jejich osudy naposledy propojí - Havlíčkův pohřeb organizuje Ferdinand Fingerhut-Náprstek, mladší bratr Vojtěcha Náprstka, který je tou dobou stále ještě za velkou louží.

A připomeňme si ještě jedno významné datum - 1. června 1888. To je den, kdy Vojtěch Náprstek společně s Vilémem Kurzem založili Klub českých turistů. Toto datum je nám důvěrně známé a KČT k němu chystá velké oslavy…




Martin Pluhař
1.8.2017

Cleveland je druhé největší město státu Ohio, ležící na břehu Erijského jezera. Z tribuny stadionu místních footballových Browns si tak můžete vesele zamávat ke kanadským břehům. Cleveland se nesmazatelně zapsal do dějin československé státotvornosti, když tu ve válečném roce 1915 byla podepsána tzv. „Clevelandská dohoda“, historicky první dokument Čechů a Slováků společného boje za národní sebeurčení a založení samostatného Česko-slovenského státu.

Ještě bych si byl s dopomocí elektronického přítele schopný vybavit basebalový tým Cleveland Indians a Rockenrollovou dvoranu slávy. A to by tak bylo všechno, pokud by mi nepřišel mail od Jitky Šimkové ze spřáteleného Hlízovského unikátního spolku na Kutnohorsku o existenci clevelandské zahrady české kultury, nacházející se uprostřed komplexu clevelandských kulturních zahrad „Cleveland Cultural Gardens”.

Zahrady zaujímají rozlohu asi dvanácti hektarů Rockefellerova parku podél ulice Martina Luthera Kinga a říčky Doan Brook. Každá z nich připomíná jinou etnickou skupinu, jejíž přistěhovalci během staletí přispěli k dědictví Spojených států, a každá z nich reprezentuje svůj národ prostřednictvím kulturních a společenských osobností. První zahrada založená v roce 1916 byla britská a byla pojmenována na počet představitele alžbětinské tvorby Williama Shakespeara. Počet zahrad se neustále rozšiřuje, dnes jich je už sedmadvacet a jen v posledních deseti letech jich tu vyrostlo osm.

Česká zahrada z roku 1935 patří mezi deset nejstarších zahrad parku a na její ploše můžeme objevit památku na sedm významných osobností českých dějin, z nichž nás z našeho pohledu nejvíce zaujme busta Karla Havlíčka Borovského. Dominantou jsou ovšem osvětlené sochy Jana Amose Komenského a Tomáše Garrigue Masaryka. Zbývající čtyři busty jsou věnovány Františku Palackému, Jindřichu Šimonu Baarovi a skladatelům Bedřichu Smetanovi a Antonínu Dvořákovi. Monumentální stěna v pozadí pak znázorňuje příchod českých emigrantů do Nového světa. Všechna díla jsou z dílny sochaře Franka Jiroucha (1878-1970), clevelandského rodáka s českými kořeny.

Česká komunita v Clevelandu byla svého času po Chicagu druhou nejpočetnější ve Státech. První osadníci, prchající z absolutistického rakouského mocnářství, se na březích řeky Cuyahoga usídlili v polovině devatenáctého století. Na přelomu století se jednalo už o více než deset tisíc českých přistěhovalců a během dalších desetiletí se česká entita rozrostla téměř až k hranici sta tisíc obyvatel. Působily tu stovky českých spolků a organizací, vydávala se česká periodika, hrálo se české divadlo a Češi se aktivně zapojovali do veřejného života a odboje ve válečných obdobích.

Se železnou oponou se vazby přetrhaly a české vlastenectví se začalo z ulic multietnického města postupně vytrácet. Cleveland sice eviduje obyvatele s českou národností, ale jejich počet je pod hranicí statistické rozlišitelnosti, stejně jako počet obyvatel hovořících českým jazykem. Český duch však ve městě stále žije - reprezentovaný „sokolovnou“ Bohemian National Hall, budovou Českého kulturního centra, jejíž základní kámen byl položen už v roce 1896, a samozřejmě českou kulturní zahradou z roku 1935. Rok co rok se tu na sklonku léta pořádají slavnosti "One World Day", na kterých se Češi žijící ve Státech představí pod českou vlajkou v tradičních krojích, obvykle za přítomnosti úřadující "Miss Czech/Slovak US Queen". Letošní královna krásy se jmenuje Michaela Marenka Steager a je z Nebrasky.

Pro nás je potěšitelné, že obě „česká“ města ve Státech spojuje osobnost Karla Havlíčka. Zatímco v Clevelandu ji představuje busta od Franka Jiroucha, v Chicagu byla instalována z bronzu odlitá kopie sochy od Josefa Strachovského. Právě té, jejíž originál vévodí Havlíčkově náměstí v Kutné Hoře.

Děkuji touto cestou Jitce Šimkové a Jiřímu Trtíkovi - talentovanému mladému hudebnímu skladateli a dirigentovi z Vysočiny, t.č. na studijním pobytu ve Státech - za poskytnuté informace a obrazovou dokumentaci. Bez jejich aktivity by tento článek nejen nikdy nevznikl, ba co víc, ani bychom nepronikli do stínu korun stromů Rockefellorova parku a skryty by nám zůstaly překvapivé poklady zde se ukrývající.

A pokud vás téma zaujalo a chtěli byste se dozvědět i něco víc, dovoluji si připojit webové odkazy:
Zavátá česká stopa v Clevelandu (Martin Nekola, Dotyk 28.12.2016)
The Cleveland Cultural Gardens Federation
Bohemian National Hall & The Czech Cultural Center
Bohemian National Hall - oficiální stránky
Češi v Clevelandu



Ivo Haška (404664@muni.cz)
31.7.2017

Před čtyřmi lety jsem s výpravou turistů z Horní Břízy zamířil na světovou turistickou olympiádu do údolí Val Gardena v „italských Tyrolech“. V této oblasti snad každý ovládá tři jazyky – italštinu, němčinu a angličtinu. To se projevilo nejen v obchodech, ale i na slavnostním zahájení. Všichni řečníci mluvili vlastně třikrát, pouze zástupkyně světové turistické organizace mluvila pouze jednou a o další dva projevy se postaral tlumočník.

Těsně před odstartováním slavnostního zahajovacího průvodu se objevil jeden Slovák a usilovně naléhal, že chce nést vlajku a potřebuje, aby mu někdo nesl ceduli s názvem jeho státu. Nešťastník totiž přijel sám. Vyřešili jsme to tak, že v naší skupině byly vedle sebe dvě cedule a dvě vlajky. Druhý den nás pak Italové chválili za hezký příklad dobrých vztahů mezi národy.

Ubytovaní jsme byli v městečku Brixen, a tak je jasné, že jsme nemohli opomenout návštěvu domku, kde žil ve vyhnanství novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský. Myslím si, že i on by nás pochválil…




Martin Pluhař
24.7.2017

Co mají společného Brazílie, Ekvádor, Indonésie, Keňa, nebo třeba Kiribati a Svatý Tomáš? Jsou to země, jimiž prochází rovník, nejdelší rovnoběžka na zeměkouli, pomyslná čára spojující body s nulovou zeměpisnou šířkou. Délka zemského rovníku činí 40.075 km.

A přesně tuto vzdálenost překonal v sobotu 15. března 2017 na pochodu Bedřichovská padesátka náš kamarád a hostující člen Ivo Haška.

Ivoš se začal věnovat výkonnostní turistice v roce 1982 a dnes je pravidelným účastníkem pochodů jak po celé České republice, tak i zahraničních IML akcí. Jeho laskavý úsměv je nepřehlédnutelný a optimismus bezedný. Nevyčerpatelná studnice energie, dobré nálady a inspirativních nápadů. Málokdo by mu hádal jeho skutečný věk, protože mentálně má do důchodu ještě pěknou řádků let.-)

Ivoši, těšíme se, že se budeme pravidelně potkávat na trasách tvého druhého rovníku, a jen bychom si tě dovolili poprosit, že až nám zase začneš mizet za obzorem, tak na nás u nejbližšího rozcestníku počkáš, abychom si neuřízli ostudu.-) Přejeme ti pevné zdraví a daleké cíle!




Turista, 07/2017
29.6.2017

170629_Turista_072017bw.jpg



Radiožurnál, 1.6.2017
29.6.2017

„Držte se modré,“ povídá si o nové turistické trase mezi Větrným Jeníkovem a Úsobím s redaktorkou stanice Českého rozhlasu Radiožurnál člen našeho odboru Vlastimil Rus a zároveň nám odkrývá své očekávání: „Aby lidé nebloudili v hlubokých lesích kolem svaté Anny a bezpečně našli cestu k nám do Úsobí!“

Celý rozhovor si můžete poslechnout na streamu Radiožurnálu ZDE.




Ivo Haška (404664@muni.cz)
25.6.2017

Byl jsem pozván mým známým chalupářem na líšenské pochody Českým rájem, tentokráte na 47. ročník. Je mnoho hezkých míst v naší republice, ale jenom toto jediné se dostalo do textu naší hymny. Takže jsem neváhal. Pochod je spjatý s jeho zakladatelem a dlouholetým organizátorem Vladimírem Hajným. Ještě minulý rok se zúčastnil alespoň jako divák na invalidním vozíku. Letos už bylo jeho jméno v názvu pochodu s dovětkem Memoriál.

Je to jeden z největších pochodů v republice, například v loňském roce se ho zúčastnilo více než 1.500 turistů. Pamatuji dobu, kdy tam v den pochodu mimořádně zastavovaly rychlíky. Líšeň je malá vesnice, podle wikipedie má pouhých 257 obyvatel. Nicméně pořadatelé všechno zvládnou. Žádná čekárna, žádné zmatky, zato bylo vidět mnoho tradičních účastníků.

Již ráno před šestou hodinou davy turistů vyrážejí na trasu, a tak je živo po celý den. Jsou i tací, že nevynechají večerní vystoupení kapely. Absolventi dvou nejdelších tras obdrželi plaketu z hutního skla, ostatní odznak. Překvapilo mě, že letos jedno místo na táboření ve stanech nestačilo.




Martin Pluhař
12.6.2017

Při plánování data letošního srazu se spolužáky z nymburského gymplu k takové hezké kulaté příležitosti jsem vtipně propojil podvečerní juchání s ranní procházkou Hrabalovou stezkou. KČT Kostomlaty nad Labem po loňské úspěšné premiéře připravil na sobotu 10. června druhý ročník tohoto pochodu.

Z rodného Polabí jsem utekl za kopečky na Vysočinu, která se stala mým adoptivním domovem. Ale čím více stár, tím raději se vracím. Moc jsem se těšil na kdysi důvěrně známá místa a přitom tak dlouho nenavštívená. Jen jsem měl obavy, jestli se na trase 35 km s méně než stometrovým převýšením nebudu nudit. Ale byly to zbytečné obavy. Déjà vu se dostavilo téměř okamžitě.

Z Milovic jsme se hned po startu vydali k Labi po modrém značením přes nekonečné lány zeleniny a já si začal skládat střípky vzpomínek na ráz zdejší krajiny. Spokojeně jsem si kráčel podél nedohledných řádků mrkví, salátů a kapusty po rozblácených cestách, které skrápějí důmyslně tažené zavlažovací systémy. Bylo mi ctí i potěšením pod žhnoucím sluncem nechat pokropit i sebe sama. A těch školních brigád, kdy jsme tu k zemi shrbeni sklízeli karfiól a třídili kořenovou zeleninu. Těch bylo…

Trochu vlídného stínu nám dopřály až řady stromů na cestách podél Labe, které společně se Sázavou a Lužnicí patří do trojlístku řek mého života. Pak nás čekalo nejvyšší převýšení trasy – přejít silniční most u Lysé nad Labem – a už se blížíme do Kerska. Kersko je taková sbírka chatiček, zasazených do ctnostných borových lesů, která na každém kroku dýchá hrabalovským duchem. Kersko díky nesmrtelným filmům Jiřího Menzela zná každý z nás. Hájenku. Krásnou Pepinu. Svatojosefský minerální pramen. Ale my kluci, co jsme sem jezdili na kole a Velkého Mistra pamatujeme, to cítíme úplně jinak. Kdybyste snad chtěli vidět Kersko prostřednictvím mé fotogalerie, budete hledat zbytečně. Kersko fotit neumím. Kersko prostě jen vnímám. Genius loci se tomu říká.

Odtud po dalších důvěrně známých místech – přes Hradištko, písáky u Sadské, písečný přesyp u Píst a kolem sladovny rovnou za nosem do cíle v Postřižinském pivovaru. Za našich mladých let, kdy jsme se učili konzumovat alkohol, Postřižinské pivo ještě neexistovalo. Pili jsme prostě jen nymburskou desítku ze Středočeských pivovarů n. p. Velké Popovice.

P.S.: Večer jsem si užil v báječné společnosti báječných spolužáků z báječného gymnázia, které dnes nese jméno Bohumila Hrabala. Ten na místní reálce maturoval v roce 1935. Nebyl jsem znamenitým studentem, ale od té doby, co jsem na vlastní bulvy spatřil Boganova vysvědčení, tak už se za své školní výsledky nestydím. I se čtyřkou z češtiny se můžete stát slavným spisovatelem!

Z čehož vyplývá, že se třeba jednou na sklonku života dočkám ještě jednoho přejmenování stoletých zdí naší alma mater, která pak ponese jméno našeho spolužáka Jardy Kmenty. Protože Kodeš – jak jsme mu vždycky říkali a nikdo už neví proč – bude určitě ještě mnohem slavnější! Kodeš totiž z češtiny nikdy neměl, pokud si dobře vzpomínám, horší známku než-li trojku.-)




Martin Pluhař
12.6.2017

Batelov je nenápadné městečko, nacházející se necelých dvacet kilometrů jihozápadně od Jihlavy. Nenápadné, ale o to vlídnější. Batelov je také volitelným místem č. 6 při putování po stopách Karla Havlíčka Borovského s TTO Havlíček. Je to jedno z nejhezčích míst, které s naším záznamníkem můžete navštívit, a proto byste si tuto příležitost neměli nechat ujít!

První písemná zmínka o Batelově pochází z roku 1279 a z této dlouhé historie se zachovalo několik zajímavých památek. Nejstarší památkou v obci je původní kostelík sv. Barbory, který si i přes četné přestavby zachoval raně gotický charakter. Dnes stojí uprostřed hřbitova s řadou zajímavých náhrobků. Mnohem honosnější a mladší kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven v 18.-19. století a dnes slouží jako farní kostel, nalezneme na jižním cípu náměstí.

V Batelově žilo několik desítek židovských obyvatel, které nám připomíná synagoga z konce 18. století, která nahradila původní dřevěnou, a židovský hřbitov s přibližně třemi stovkami náhrobků. Holokaust přežila jediná žena ze 42 batelovských Židů. O hřbitov se stará Federace židovských obcí v ČR a budova synagogy slouží Svazu zahrádkářů.

Zajímavostí jsou dva zámky, stojící v těsném sousedství. Starý renesanční vznikl přestavbou původní zemanské vodní tvrze a nový klasicistní vděčí za svou současnou podobu přestavbám v 17. a 18. století. V současné době jsou oba zámky veřejnosti nepřístupné.

V mozaice historických událostí Batelova nesmí chybět jméno Karla Havlíčka, který sem v mládí jezdil na prázdniny za svou tetou Františkou Rospekovou, hospodyní batelovského faráře Jana Aloise Slavíka. Coby dvacetiletý na kamenitém kopci Vršek nad Batelovem sepsal Dumku, jednu ze svých básnických prvotin. Mladické zoufalství nad zkázou národa dává tušit, jak silné bylo jeho vlastenecké cítění už na prahu dospělosti, a že jeho budoucí novinářská činnost, ke které ho "popostrčil" František Palacký, byla tím nejlepším nástrojem, jak mohl s českým lidem sdílet své národní uvědomění. O deset let později Havlíček navštěvuje Batelov ještě jednou a naposledy – při násilné deportaci se tu krátce potkává se svým přítelem Slavíkem během opravy císařského kočáru na cestě do Brixenu.

To všechno a ještě mnohem víc se můžete dočíst na deseti zastaveních pětikilometrové naučné stezky Po stopách Karla Havlíčka Borovského, která vede nejbližším okolím Batelova. Stezka začíná prvním zastavením u židovské synagogy a odtud vás provede kolem obou zámků a Zámeckého rybníka k nádraží a stínem lipové aleje k budově Motorpalu. Kdo by si pomyslel, že se jedná o cennou historickou stavbu – hamr postavený roku 1642, jak dokládá odkrytý nápis nad vchodem?

Než se vnoříte do lesa a začnete stoupat na vrchol Vršku, porozhlédněte se po okolí. Je tu nádherně. A když budete mít štěstí na sluníčko, výhled do širého okolí je úchvatný. Z Vršku do okolí – na rozdíl od Havlíčka – bohužel už neuvidíte. Vršek byl zalesněn před druhou světovou válkou. Uvidíte však tři kříže, které tu nechal roku 1843 postavit farář Slavík. A úplně těsně pod vrcholkem objevíte pamětní desku, instalovanou roku 1921 ke stému výročí narození Karla Havlíčka. Po návratu do Batelova si pozorně obejděte kostel sv. Petra a Pavla, stojí to za to! A taky věnujte pohled Hornímu domu, krásné – leč zanedbané – stavbě ze 17. století s výraznými prvky prvorepublikové architektury.

A než se rozloučíte s Batelovem, nezapomeňte se také rozloučit s Karlem Havlíčkem u jeho památníku před radnicí, instalovaného roku 1971 ke 150. výročí narození. A taky si nezapomeňte nechat potvrdit návštěvu místa, příležitostí je tu dost. O pracovních dnech na obecním úřadu, na poště nebo v obchodech, večer a o víkendech v místních hospůdkách. A úplně vždycky vám je k dispozici nejvyšší pan železničář na batelovském nádraží.-) Tak se mějte v Batelově fajn a ať se vám tu líbí.-)




Ivo Haška (404664@muni.cz)
12.6.2017

Zúčastnil jsem se mezinárodního dálkového pochodu v Chantonnay (Francie), který se konal 25.-28. června. Pro naši čtveřici to znamenalo po dvaadvacetihodinové jízdě ujít čtyři dny po sobě trasy dlouhé 42 km a opět přes 20 hodin zpátky.

Hned po příjezdu jsme měli potíž s angličtinou se zaregistrovat. Krátce na to přišel další z pořadatelů a zeptal se nás anglicky, jakou jsme měli cestu. Na oplátku nám řekl, že oba jeho rodiče byli Poláci. Takže vše potřebné včetně ubytování se domluvilo slovanskými jazyky.

První den se šlapalo v pohodě, většinou ve stínu, napůl zamračeno. Druhý den bylo pouze o poznání tepleji. Zato další dva dny se již pochodovalo na slunku, mraky žádné, ve stínu 32 °C. Několik pochodníků bylo odvezeno auty civilní ochrany. Pořadatelé dodatečně rozváželi na trasy balenou vodu mimo občerstvovací stanice. Podobné vedro bylo i poslední den. To už jsme na štěstí neviděli nikoho odvážet a balené vody byly rozvezeny snad ještě před začátkem pochodu.

Jinak asi třetina tras vedla přes soukromé pozemky, dokonce i přes pole s kukuřicí, tam se tedy chodilo opatrně, obdobně některá kontrolní stanoviště nebo občerstvovačky, dokonce na dvoře nebo v zahradě. V cíli byl doprovodný program, každý den jiný.

A nyní několik čísel: V tomto roce se zúčastnilo dohromady 4.888 turistů. Zahraničních bylo pouze 389 z devíti států, mezi nimi 15 Čechů. O dobrou úroveň se staralo cca 300 pořadatelů, nosili žlutá trička.

A na závěr ještě odkaz na fotografie: www.vendee-randonnee.com




Cesta Vysočinou, 23.5.2017
25.5.2017

1704047_Tydenik_Cestou_Vysociny.jpg, 1827kB



Havlíčkobrodský deník, 17.5.2017
24.5.2017

170517_Havlickobrodsky_denik_1_bw.jpg, 643kB



Martin Pluhař
15.5.2017

Z Polabí, placky země České jsem uprchl na Vysočinu. Odmala jsem podvědomě tíhl ke kopcům a horám. Ale rád a často se vracím. Inu, krajina mého mládí! Teď naposledy jsem zavítal do nevelké obce Hlízov, kterou od Kutné Hory dělí jen frekventovaná kolínská osmatřicítka.

Hlízovský Unikátní Spolek tu pořádal druhý ročník Jarního putování se svatým Jakubem. Pochod nebyl uvedený v kalendáři KČT a já jsem se zde ocitl jen díky doporučení Jardy Vály. Čtyři stovky účastníků neputovaly sice Svatojakubskou poutní cestou do Santiaga de Compostela, bohatě jsme si vystačili s okolím Hlízova a Kutné Hory. Unikátní spolek pro nás připravil unikátní program - pořadatelé zpřístupnili sedm kostelů (přičemž některé bývají přístupné jen zřídka a při mimořádných příležitostech), dvě výstavy fotografií, tři rozhledny, muzeum hornictví, zámek Kačina, tvrz v Nebovidech, bývalý mlýn a vodní elektrárnu na Šífovce, dvě minizoo, jízdy na koni a spoustu tvořivých aktivit pro děti. Organizačně neskutečně náročné ... a nad síly nebohého turisty! Vzal jsem to po nejdelší "třicítce", ještě jsem si notnou dávku kilometrů přidal, ale zvládnout a navštívit to všechno prostě nešlo. Tak jsem si třeba něco nechal na příště.-)

Nepíšu ovšem tento článek, abych zdlouhavě a nudně líčil, kudy jsem chodil, co jsem tam viděl a které známé tváře jsem potkal. Nejdůležitějšími tvářemi dne byly totiž tváře pořadatelů! Před nimi se hluboce skláním. Kde se nešetří nadšením pro věc a čas se nepřepočítává jen na peníze, tam se i v poměrně skromných podmínkách dají dělat divy. Každým rokem se účastním desítek akcí, ale divy se dějí jen zřídka. Ale když už se divy udějí, tak je potřeba si je pořádně užít. Já za ně děkuji!

Nakonec došlo i na už vzpomínanou Svatojakubskou poutní cestu do Santiaga de Compostela a vůbec nevadí, že jen prostřednictvím moc hezkých fotografií, vystavených v místní kapli.

A jaké že bylo počasí? No přeci skvělé! Jaké jiné by ostatně mohlo být, když sám svatý Jakub je patronem všech poutníků...




Martin Pesler
14.5.2017

Čas od času člověk zavítá i do vzdálenějších pochodových destinací, aby viděl, jak to tam funguje, a viděl nové věci. A tak i my jsme takto zajeli na třídenní DP Májovým Chebskem.

V pátek proto vyrážíme velmi časně a z vlaku vystoupíme v Mariánských Lázních. Ve městě jsme již dříve byli, a tak míříme po zelené přesně na druhou stranu lesy. Za městem nás překvapí bývalé koupaliště Riviéra, které je zpustlé. Podle budov to muselo být dříve krásné místo. Dál lesy, které se rozestoupí pod vrcholem Dyleně (940 mnm.), a dají tak šanci poutníkovi nahlédnout do kraje. Bohužel se žene mlha, a tak vidíme jenom částečně. Po červené pak kousek dál, sešup z vrcholu je opravdu horská dráha dolů. Z Kyseleckého Hamru jdeme údolím Stebnického potoka, vede tu i naučná stezka a údolí má nádherná romantická místa, prostě radost pohledět. Cesta vyústí ve vsi Doubrava, kde jsou nádherné statky ve stylu chebské lidové architektury a kde je vesnická památková rezervace. Pak skoro poklusem do nedaleké Lipové na vlak. Ubytujeme se v tělocvičně a zaregistrujeme na pochod. Pak vyrazíme do malebného města, prohlédneme si náměstí i známý Špalíček. Je s podivem, že něco takového mohlo celá ta staletí na náměstí vydržet.

V sobotu nás čeká hlavní pochod, trasa 50 km. Jdeme ve třech - já, Vláďa a Ivoš. Trasa vede zprvu k přehradě Skalka a odtud pak stoupá na Zelenou horu, na které je kamenná Bismarckova rozhledna. Překvapivě je otevřená, a tak se pokocháme výhledy z věže. Sestoupíme do Hraničné a přes Pomezí jdeme na Klest. Pak obcházíme rybník Amerika, za nímž je kemp Jadran. Takže když na Jadran, tak do Františkových Lázní. Na kemp již navazují upravené lázeňské parky, prameny a promenády. Projdeme Františkovými Lázněmi a ochutnáme Františkův pramen. Pak přes Antonínovu Výšinu a Žirovice do Vonšova. Opět kolem pěkně upravených lidových staveb, dnes sloužících jako penziony či restaurace. Pak stále po červené kolem známé rezervace SOOS opět do Františkových Lázní. Pak nás ještě čeká Komorní Hůrka a sestup k přehradě Skalka. Za večerního osvětlení opět fotím chebský hrad a kostel svatého Mikuláše a Alžběty. Trasa je u konce a nezbývá si přiznat, že dala zabrat a trvala déle, než jsme původně počítali.




Martin Pesler
9.5.2017

Dne 8.5 2017 se konal sedmý ročník pochodu Po stopách pátera Josefa Toufara do středu ČR, ostatně tak jako každý rok v tento den. Ráno bylo nádherně jasno, byť trochu chladněji než předešlé dny, a pofukoval svěží větřík. Při příjezdu jsme se proto mohli pokochat výhledem na ještě zasněžené vrcholky Krkonoš z vrcholu Boroviny. Před hospodou v Číhošti už před desátou čekal první pochodník ze Vsetína, a tak jsme se okamžitě ujali rolí.

Pochod je hvězdicový a každý si může zvolit trasu dle svých možností a výkonnosti. Navíc modře značená trasa, která nese jméno pátera Josefa Toufara a která se otevírala před devíti lety, měří 18 km a vede z Leštiny u Světlé do Smrčné, tudíž od vlaku k vlaku. A v tomto popsaném směru vede víc s kopce, a je tudíž i méně náročná. V Číhošti lze navštívit geodetický střed ČR nebo místní kostel, který je nerozlučně spjat s osudem pátera Josefa Toufara umučeného komunisty. Odbočkou z trasy je možno navštívit stanici pro hendikepované živočichy v Pavlově.

Kolem jedenácté začalo být v hospůdce řádně živo a turisté přicházeli ve větším počtu. Namátkou uvedu turisty z Jihlavy, Třebíče, Žďáru nad Sázavou, Havlíčkova Brodu, Měřína a z nedaleké Světlé nad Sázavou. Ze vzdálenějších míst mohu uvést Prahu, Brno, Českou Třebovou, Ústí nad Orlicí, Most, Ostravu či Přerov. Dorazila také předsedkyně oblasti KČT Vysočina Marie Vincencová. Navštívili nás i místní zastupitelé - ať už ti minulí či ti současní - z čehož je patrné, že spolupráce s obcí je na vysoké úrovni a velice dobře funguje.

A nakonec do tří hodin, kdy jsme pochod uzavírali, dorazilo 88 turistů. Připočtu-li z našeho odboru dva pořadatele a další dva členy na trase, tak celkový součet dosáhl 92 účastníků. Akci můžeme hodnotit za zdařilou - hojná účast, příjemné počasí a útulné posezení s výtečnou kuchyní v nově zrekonstruované hospůdce.

VAŠE OHLASY V NAŠÍ KRONICE:
  • Děkujeme za krásnou akci, rádi jsme vás, kluci, viděli a těšíme se na další setkání. Eva a Michal
  • Děkujeme za upomínku na p. Toufara. Hana + ??? + Jára
  • Hezké zážitky z vašeho pochodu, krásné počasí, pár kešek cestou jako bonus! Díky za pěkný den! Bláža a Marie, KČT Třebíč
  • Zážitková trasa z Vilémovic přes Sluneční zátoku, Pavlov, nezdínskou studánku a další do Číhoště. Děkujeme! Příště prosíme zajistit otevření kostela. Ivča a Miluš, KČT Třebíč



Vít Dušek
24.4.2017

V sobotu 22. dubna se konal v Chotěboři již 9. ročník Chotěbořského putování. Tato akce je organizována zejména pro děti. Čekala na ně 5 km dlouhá trasa, na které si mohly zasoutěžit s bytostmi z pohádek. Setkat se mohly s Dlouhým, Širokým a Bystrozrakým, studánkovými vílami, vodníkem Česílkem, čerticí nebo s pohádkovými babičkami. Na každém stanovišti dostaly po splnění úkolu drobnou sladkost a v cíli velkou čokoládovou medaili. Také si mohly vybrat dárek od sponzorů, kterým tímto děkujeme.

Počasí bohužel nepřálo, ale i přesto se na akci dostavilo dost dětí. V cíli jsem se od některých rodičů dozvěděl, že je jejich děti přemlouvaly, že půjdou i v dešti, protože se na akci po zkušenostech z minulých ročníků velmi těšily.

Zájem byl i o ostatní trasy. Účastníci si mohli vybrat pěší trasy v délce 15, 25 nebo 50 km. A pro cyklisty byly připraveny trasy v délce 20, 40 a 70 km. V cíli jsme napočítali 95 účastníků, z toho 65 na dětské trase.

Tato akce byla zařazena do Rodinné turistiky a Toulavého kočárku a velké poděkování patří Klubu českých turistů, který přispěl dotací, díky které ji bylo možné zorganizovat v takovémto rozsahu. Po zkušenostech z minulých let, kdy nás téměř vždy zradilo aprílové počasí, bude přesunuta na červen.

VAŠE OHLASY V NAŠÍ KRONICE:
  • Trasa kolem nádrže pěkná akorát nás zradilo počasí. Bylo 5 °C a vítr a pršelo. Jinak SUPÉR!!! Tomas
  • Trasa byla moc pěkná mňe se hodně líbila ale pršelo jako z konve, SUPÉR!!! Josef
  • Pěkná trasa! Děkujeme! B.
  • Prima procházka, i když nám počasí moc nepřálo. Ale akce byla výborně zorganizovaná.
  • Výborná procházka, děkujeme za organizaci. J.
  • Báječná akce, všichni moc milí. Děkujeme :-)
  • Pěkně připravená trasa. Adam, Amélie, Sofie
  • Pěkně jsem vymrzl na kontrole. Doufám, že příští rok bude lepší počasí. K.
  • Příjemně strávené dopoledne. Moc se nám líbilo. E.
  • Byly jsme spokojeni. S+K
  • I přes nepřízeň počasí se nám pochod velmi líbil. Děkujeme:-)
  • Mise splněna!
  • Chotěbořská šlápota se líbila, pěkné okolí. M.M.
  • Bylo to moc krásné ale bylo hnusné počasí. Denisa, Zdeněk, Radka a Matyáš
  • Výborná organizace i značení! KČT H.B.
  • Na trase 5 km jako vodník. Patrik, Filip, Marcela
  • Říjnový pochod v dubnu jsem ještě nešla! HK
  • Děkujeme za hezké dopoledne i v tak ošklivém počasí. P.
  • Pochod se vydařil a byli jsme spokojeni i když nám počasí nepřálo.
  • Pochod se nám líbil, krásně se šlo, vzduch byl krůpějemi deště osvěžený. Lenka, Milada
  • Trasa krásnou přírodou, velice kvalitně vyznačená. Škoda, že nás zradilo počasí. Tak snad příště. Turisté ze Světlé n.S.
  • Pochod se nám dnes moc líbil a užily jsme si to. Saša a Majdalena
  • Byla to trochu hardcore, po cestě dokonce i chumelilo:-) Hana E. a R.



Martin Pesler
23.4.2017

Brdy, tajemné pohoří uvnitř Čech, neznámé a dlouho nepřístupné, mě prostě lákaly už jenom tím, že tu jsou. Čekající na poutníka, který vyrazí na jejich přechod. A protože jsou jejich nedílnou součástí i Hřebeny, které se svými strmými stráněmi sklánějí až k matičce Praze, bylo rozhodnuto více méně i o začátku putování.

Nakonec jsme vyšli ze Všenor, u Černolických skal vystoupali na hřeben, prošli přes poutní místo Skalka, kde byly památky otevřeny, a dále po hřebeni pokračovali lesy až k městečku Jínce. Tam jsme již po nových značených trasách pokračovali přes Drahlín k Obecnici. Odtud jsme vystoupali na vrch Třemošná se skálou Kazatelna pod vrcholem a pohltily nás opět zdánlivě nekonečné lesy.

Na Tok jsme se kvůli podvečernímu dešti nakonec nedostali a pokračovali dále k jihu. Za slabého sněžení jsme stanuli na Praze pod radarem ČHMÚ. Sestoupili k velkým Padrťským rybníkům a v Teslíně jsme opustili bývalý vojenský prostor. Obešli jsme bájný Třemšín a přes vrchol Nad Maráskem jsme se s Brdy loučili. Pokroucené borovice na skalách nám kynuly na pozdrav.

Sestoupili jsme do vesničky Hořehledy a nešlo neminout buddhistickou stúpu na Těnovickém kopci. Tam jsme zakončili karmu putování. Pak již jen krátký sestup k vlaku do Lipnice, kde se trasa měřící 95 km uzavřela.




Martin Pluhař
19.4.2017

Jaro je období plné barev. Na bílé lány bledulí se jezdí do Ranska, modrofialové květy ochmýřených konikleců můžeme obdivovat na Kobylinci u Trnavy. Z celé palety jarních krás mám ale stejně nejraději alej vzrostlých sakur v Praze - Dejvicích mezi vysokoškolskými bloky VŠCHT a ČVUT. Samozřejmě to souvisí s mými studentskými léty, s věkem zjitřených citů a milostných vzplanutí. Jen tak sedět na lavičce, držet se za ruce, civět na květy, vnímat jejich vůni a bzukot včel.

Sakury se dnes vysazují všude na náměstích i na návsích, máme je i u nás ve Štokách. Ale v osmdesátých létech to byla jinde nevídaná vzácnost. V roce 1979 tu nechal třicet kusů sakur - naroubovaných na odolné odrůdě mrazuvzdorných višní - zasadit tehdejší prorektor VŠCHT Grau. Letos se tu už po sedmnácté slavil tradiční japonský svátek jara "Hanami" (doslovně „hledění na květy“). Leč to jsme se časem tak trochu minuli. My jsme tehdy o takovém svátku neměli ponětí, my jsme tu civěli z čiré zamilovanosti. A z čiré zamilovanosti tu civím i letos ... ze zamilovanosti k těm nádherným květům ...





Nekřesej do kaše, křesej do troudu
a o lásce k vlasti nekaž velbloudu

Martin Pluhař
11.4.2017

Z bohaté víkendové nabídky turistických akcí jsem si vybral jeden z těch menších pochodů - Za Havlíčkem ze Slaného do Bílého Oujezdce. O tomto pochodu jsem dosud netušil, ale jakmile jsem jej objevil v databázi KČT, o sobotním cíli nebylo ani na chvíli pochyb.-)

Bílý Oujezdec je původní název lázní Šternberk, které se nacházejí asi 10 km od Slaného a 2 km od Smečna a které jsou volitelným místem č. 13 našeho nového TTO Havlíček. Tady se těžce nemocný Karel Havlíček Borovský na doporučení přítele Františka Palackého léčil od 22. června do 24. července 1856. Tuberkulóza byla v jeho době nevyléčitelnou nemocí a ve Šternberku mu už nebylo pomoci. O pět dnů později zemřel v pražském bytě svého švagra Františka Jaroše.

První písemné zmínky o osadě Bílý Oujezdec pocházejí z 15. století, kdy ji získal šlechtický rod z Donína. Do Donínského panství patřila až do roku 1611, kdy jej koupil Jaroslav Bořita z Martinic. K přejmenování na Šternberk došlo v roce 1758 hrabětem Františkem Michalem Bořitou z Martinic na počest jeho ženy, komtesy Marie Anny ze Šternberka, se kterou se usídlili na místním zámečku.

Za počátek lázeňské činnosti lze považovat rok 1800 po zjištění léčivých účinků zdejších železitých vod. O půl roku později, v březnu 1801, zde byly lázně hraběnkou Marií Annou Clam-Martinicovou oficiálně otevřeny. Kromě Karla Havlíčka se zde léčilo i mnoho dalších význačných osobností českých dějin - historik František Palacký, filolog Josef Jungmann, zakladatel Sokola Miroslav Tyrš nebo spisovatelka Karolina Světlá.

Na konci 19. století začalo místo ztrácet na atraktivitě, počet hostů se rok od roku snižoval, až byly lázně před první světovou válkou úplně zrušeny. V roce 1928 našly chátrající budovy nové využití, byla zde zřízena Vychovatelna pro mravně vadnou mládež. Těsně po druhé světové válce zde byl krátce domov důchodců, poté ústav sociální péče a zvláštní internátní škola.

Po desetiletích chátrání se zdá, že se toto zanedbané a téměř zapomenuté místo probouzí k připomínce starých dobrých časů. Zrekonstruovaný zámeček dnes slouží jako dětský domov. Také prameny byly asi před pěti lety vyčištěny a zrestaurovány. Proti vile s pamětní deskou, ve které pobýval Havlíček, byla letos instalována informační tabule.

Jak mě informuje pořadatelka pochodu Jitka Thonová z místního odboru KČT, pochod byl před časem po několikaleté odmlce obnoven. Těšil se prý velké oblibě, a tak si teď znovu hledá své pevné místo v termínovém kalendáři a v srdcích turistů. Náš odbor, který se hlásí k odkazu KHB, se vynasnaží být této myšlence nápomocný.

Epigram v záhlaví tohoto textu, sepsaný Karlem Havlíčkem při léčení ve Šternberku, je jedním z jeho posledních textů.




Cesta Vysočinou, 4.4.2017
10.4.2017

1704047_Tydenik_Cestou_Vysociny.jpg, 800kB
1704047_Tydenik_Cestou_Vysociny_2.jpg, 427kB



Martin Pluhař
5.4.2017

Fakt jsem si nebyl jistý, jak turistická veřejnost nový záznamník na téma Karla Havlíčka Borovského přijme. Zájem o něj mě mile překvapil. Neskrývám nadšení! Během pochodu Jarní Vysočinou zahájilo jeho plnění šedesát turistů. O týden později jsem jej vezl na pochod do Benešova. Záznamník tu přešel do rukou dalším téměř padesáti zájemcům, které oslovila možnost plnění v Praze, v Kutné Hoře a na dalších místech republiky, nejen na území Vysočiny.

Více než sto „Havlíčků“ v oběhu po dvou týdnech od jeho vydání je dobrou vizitkou pro podstatu i smysluplnost plnění odznaků – téma KHB stále táhne a turistické odznaky jsou stále živé!




Martin Pluhař
5.4.2017

V sobotu na apríla jsem vyrazil "Za povidlovým koláčem". Koláč coby odměnu za absolvování pochodu rozdávali v Benešově už po osmatřicáté. Snadná dostupnost po železnici, zámek na Konopišti a zajímavě členitý terén Benešovské pahorkatiny s dominantou Čerčanského chlumu prezentují Benešov coby lákavý turistický cíl. Celé město je na nohou. Těch šlapajících bylo letos téměř sedm tisíc (= cca 3.500 účastníků.-).

Pod Krásnou horou (u Kozmic) mě na lesním parkovišti vyděsily pytle s odpadky. Vyskládané přímo uprostřed. To přeci nemůže být náhoda?! A taky že nebyla! Hned na několika místech jsem objevil toto nakopírované sdělení:

"Vážený prase, nevím co Tě vede k tomu vysypávat odpad okolo silnic a přilehlých cest. Nenávidíš lidi a přírodu? Nebo jsi doma vyrostl ve špíně a nepořádku, chudáčku a tak ho děláš všude kam přijdeš? Proč nemůžeš dát plasty a sklo do kontejnerů, které jsou bezplatné a dnes již v každé obci? Na popelnici určitě peníze máš, když máš na benzín, abys mohl odpad volně rozvážet a pohazovat po okolí! Je mi z Tebe smutno. Nech ten odpad alespoň hned u cesty za obcí, třeba to úřad za Tebe uklidí a třeba i z Tvých peněz, které od státu získal na zvelebení obce! To je ale pro Tvůj malinký mozeček asi složité. Příroda je dost trpělivá, ale jednou by Ti to také mohla oplatit. Nemyslíš?

Zjevně nemyslí. Z takového poťouchlého recividisty je smutno i mně. A bylo mi smutno, když jsem tu hromadu nepořádku - po relaxačním dopoledni v jarní zeleni a probouzejícím se lese, s doprovodnými účinky jarem vonícího vzduchu a téměř letních slunečních paprsků - musel obcházet. Není mi na obtíž ohnout hřbet a nějaký ten odpadek z lesa odnést, ale na tuhle nálož by mi ani nůše nestačila, natož můj malý batůžek…




Cesta Vysočinou, 21.2.2017
5.4.2017


170221_Tydenik_Cestou_Vysociny.jpg, 485kB



Martin Pluhař
28.3.2017

Shora nám bylo dopřáno. Po nevlídném týdnu se sobotní obloha zbarvila blankytnou modří a sluníčko se nenápadně rozkoukávalo, co že se to v Havlíčkově Brodě děje.

Ačkoliv počasí obstaralo to nejdůležitější, o vše ostatní jsme se museli postarat sami. A věříme, že jsme se postarali dobře. A že jsme obstáli v konkurenci nabitého republikového kalendáře. Ve stejný termín zahajovali sezónu v Praze (Putování za sluníčkem s odstartováním nové akce 130 let KČT - 100 let republiky), ve Středočeské oblasti (Okolím Říčan) a v krajích Jihočeském (Veselí nad Lužnicí), Pardubickém (Pardubice) a Plzeňském (Jarní pochod na Radyni). A do toho ještě vyhlášené jičínské Putování za Rumcajsem. Turista aby se přetrhl vejpůl!

I přes tuto obrovskou konkurenci jsme na 37. ročníku pochodu mohli přivítat 366 účastníků, včetně osmi turistů z Německa, čtyř polských účastí a jednoho kolegy z Bratislavy. Tuzemští turisté pak dokonale vyplnili mapu České republiky. Od západu Planá u Mariánských Lázní, Chodov, Plzeň, Starý Plzenec, Zbiroh. Od severu a východu Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Pardubice, Mimoň, Lázně Bělohrad. Ze středních Čech Kolín, Čáslav, Poděbrady, Kostomlaty nad Labem, Zruč nad Sázavou. Z hlavního města zástupci mnoha turistických oddílů, včetně těch obzvlášť aktivních - TurBani a Trilobiti. Nechyběla Morava - Ostrava, Olomouc, Přerov, Kyjov. Smekáme před turistou, který k nám vážil mnohahodinovou cestu z Osoblažska. Nesmíme zapomenout na Brňáky a turisty z okolí Brna (Doubravník, Nedvědice, Tišnov, Blansko), kteří dorazili v hojném počtu, zvláště v neděli.

Na a to nejdůležitější - děkujeme všem turistům a odborům z Vysočiny, kteří přišli a přijeli nás podpořit! Díky všem Broďákům, početné výpravě ze Žďáru nad Sázavou, kolegům ze všech tří jihlavských odborů, z Kamenné, Telče, Třeště, Polné, Měřína, Pelhřimova, Humpolce, ze Světlé nad Sázavou … snad jsem na nikoho nezapomněl … prostě všem!

Sobotní trasy vedly na západ, resp. severozápad od Havlíčkova Brodu. Nejkratší jedenáctikilometrová trasa provedla účastníky krásnými pelestrovskými lesy. Trasa 15 km zavedla účastníky do Chlístova s kontrolou v medovém domku, kde frčely „placatky“ s medovinou a ti zdatnější si zatížili batoh klidně i kilovým balením medu. Tři nejdelší trasy vedly přes Veselici (s první živou kontrolou na pátém kilometru) a Okrouhlici. Trasa 25 km odbočovala na Veselý Žďár, trasa 35 km na Pohleď a padesátka přes Krásnou Horu a Lipnici až do Světlé nad Sázavou. V Lučici čekala předposlední živá kontrola, která nasměrovala turisty k poslední živé kontrole v Pelestrovské hospůdce. Tady se všechny trasy sbíhaly. Podle očitých svědků se stála fronta na volnou židli a z jídelníčku mizela jedna položka za druhou, až turisté hospodu totálně vyjedli.

Moc si vážíme startovního pole na trase 50 km, do kterého se prezentovalo 27 dálkoplazů. A všichni dorazili živi a zdrávi do cíle! Někteří z nich jsou letitými štamgasty pochodu a mnozí přijeli na osobní pozvání. Všichni bez nároku na prize money, jen z lásky ke sportu.-) První v cíli byl Pavel Fexa z Bystřice nad Pernštejnem v čase 6:40. Uznání za skvělý výkon však patří úplně všem!

Neděle bývá obvykle klidná, nikoliv však letos. Na start se nám sjížděli účastníci, kteří včera upřednostnili jiné turistické akce. Trasy 10 a 15 km je provedly prosluněnou procházkou podél Žabince, pětadvacítka vedla po červené na Pohled a Vysokou. Všechny tři trasy se proťaly na kontrole v bistru Selská mezi Brodem a Svatým Křížem.

Pro podporu rodinné turistiky a turistiky s geocachingem jsme na sobotní trase instalovali pochodovu kešku, logicky pojmenovanou „Jarní Vysočinou 2017“. Zájem nás překvapil. Řešili jsme telefonické dotazy už před pochodem a poté i během prezentace. Kešku logovalo více než deset účastníků, včetně vítěze padesátky. Umístili jsme ji na kopec Skalici nad Veselicí, na místo s úžasným panoramatickým výhledem. Ale nebylo to šťastné řešení pro rodiny s malými dětmi. Byla pro ně daleko. Pochodovou kešku dětem vykompenzovalo husté pokrytí kešek v pelestrovských lesích a my se pro příští rok pokusíme vymyslet nějakou snadněji dostupnou pro všechny.

Na pochodu jsme prezentovali úplně nový tematický turistický odznak „Havlíček“. Takový ohlas jsme nečekali! Téma KHB stále táhne. Mezi turisty už dnes koluje více než šedesát záznamníků! Věříme, že se vydařilo i grafické provedení odznaku v pěti barevných variantách, které ocení turisté i sběratelé turistických suvenýrů.

Na zajištění hladkého průběhu pochodu na "štábu" i na živých kontrolách, na ubytování a v bufetu se v průběhu celého víkendu podílelo celkem deset členů našeho odboru, za které si ještě jednou dovoluji všem účastníkům poděkovat. Byli jsme s vámi rádi! A doufáme, že i vy jste byli rádi s námi!

STATISTIKA NUDA JE, MÁ VŠAK CENNÉ ÚDAJE:
Sobotní účast: 290 účastníků
  • 50 km – 27
  • 35 km – 12
  • 25 km – 17
  • 15 km – 115
  • 11 km – 110
  • Pořadatelé – 9
Nedělní účast: 76 účastníků
  • 25 km – 27
  • 15 km – 26
  • 10 km – 19
  • Pořadatelé – 4
Celkem za celý víkend: 366 účastníků

VAŠE OHLASY V NAŠÍ KRONICE:
  • Příjemný pochod skutečně jarní Vysočinou. Děkujeme S. + Delphi
  • Měřín zdraví Havlíčka. J.S.
  • Děkuji za krásný pochod. P.F.
  • Trasa 11 km + 15 km – moc pěkné, bylo to fajn. Díky, KČT Telč - 5 osob
  • Trasa 15 km byla pěkná, až na silnici s velkým provozem. Příroda i hospoda (PELESTROVSKÁ *) bezva! Jako bonus bezva kešky! KČT Třebíč
  • Vysoká úroveň zajištění trvá! Vydržte… D. z Brna
  • Děkujeme za příjemně strávený den při pochodu 25 km :-) Nela a Helča
  • Děkujeme za hezký výlet jarní Vysočinou a těšíme se na příští setkání! Turistická rodina F.
  • Bezva pochod, zajímavá trasa, jen trochu moc asfaltu. Milada, Fischi, Filip, Jestřábi Dubeč
  • Krásné počasí, příjemná cesta, spokojenost. K.
  • Děkujeme za dobře zorganizovaný výšlap Jarní Vysočinou. Vyšlo i počasí, takže to nemělo chybu! L+M
  • Na jarní probuzení moc příjemných 50 km. Organizátoři se starají, a tak mají protekci i u počasí. Díky za umožnění pěkného zážitku. S.B.
  • Ze severu od polských hranic Třemešné zdraví Jarek. Bylo to tu fajn!
  • Moc děkujeme kolegům za krásnou trasu, přírodu, počasí. Za perfektní organizaci. Havlíčkův Brod je krásný. Další nádherný kout naší matičky republiky. Přijedeme zase! Díky moc! Ahoj kamarádi! Turisté z oddílu TurBan Marta, Iva, Sylva, Jirka, Libor
  • Dnešní pochod byl nádherný, těšíme se na další. J. z Kolína
  • Děkujeme za hezkou procházku jarní přírodou, krásné počasí. Perfektní servis a zázemí. Dáša, Vašek a Bellinka (border kolie) z Hradce Králové. Haf!
  • Dziekujemy bardzo za piekny pochod! Anna i Piotr, Katowice, Polska
  • Bylo to pěkné! V.K.
  • Dobrá organizace, pěkné počasí, děkuji! Petr J.
  • Výborně! Ivoš H.
  • Krásný den – nádherný pochod, děkuji! P.
  • Super akce a fíčková kontrola katapultovala tento pochod mezi světovou špičku.-) Kamča
  • Dnešní pochod byl nádherný! Zdenka Ostrava + Slávka Rakovník
  • Pochod na 50 km byl super. Organizace bez problémů. Na cestě jsem potkával jen příjemné lidi. R.Č., Poděbrady
  • Velmi pěkná trasa, zázemí pochodu fajn. Tomáš a Iveta, Praha
  • Velmi hezké, jak pochod, tak ochota pořadatelů. Stáňa
  • Bolo to tu super, tešim sa o rok dovidenia. Libor z Bratislavy
  • Ahoj, bylo to super. KČT Žďár nad Sázavou
  • Děkujeme za pěkný den a za setkání s fajn lidima. Pepa
  • Děkujeme za pěkně připravené trasy! Miloš



Martin Pluhař
21.3.2017

U toho jsme nesměli chybět! Padesátka v Rakousku! Na území našich kdysi šilinkových sousedů se za celou sezonu koná pouhých devatenáct maratónů a padesátka je do termínového kalendáře zařazená jen dvakrát. Dlouhé tratě tu jsou hotovou raritou. V Lichtewörthu ji pořádali premiérově.

V sobotu dopoledne jsme přijali pozvání na zahájení turistické sezony v Třebíči. Do památek ve městě byl vstup zdarma, a tak se jen obtížně volil kompromis mezi kulturou a sportem. Nicméně jsme si to každý přebrali po svém, ve stanovený čas jsme se našli v místě cíle v Petrovicích u misky guláše nebo s řízkem v ruce a s pouhým půlhodinovým zpožděním jsme už uháněli společně s Martinem Peslerem a našimi dvěma "externisty" Kamilem Motalíkem a Ivošem Haškou na jih směr rakouské hranice.

Akce byla pořadateli pojatá jako opravdový svátek turistiky. Však se sem sjeli ti nejzdatnější rakouští dálnoplazi. Včetně zahraničních návštěvníků (tím myslím nás čtyři) odstartovalo na nejdelší tratě téměř sto účastníků. Asi tak polovina na padesátku a ta druhá na maratón. Startovní pole na kratší tratě pak čítalo další zhruba dvě stovky turistů.

Trasy byly zabezpečené se zdejší typickou precizností. Celkem šest živých kontrol, po zuby vyzbrojených jídlem a pitím. A tři samokontroly s minerálkou. Pořadatelé nás nejprve vodili po loukách a polích v nadmořské výšce kolem 250 m.n.m., abychom v nevlídném počasí dostatečně promokli a prostydli a boty impregnovali blátem, a teprve ve druhé polovině trati nás vyhnali do lesů o pět set metrů výš. Do nížiny jsme se vrátili zase až krátce před cílem.

Nejprve to vypadalo na velice snadnou padesátku, ale nakonec se z toho vyklubala docela výživná trasa s převýšením 1.500+. Zvlášť vezmeme-li do úvahy, že celý den pršelo nebo alespoň poprchávalo a my se brodili kalužemi nezpevněných cest a lesními bažinami.

Ačkoliv jsme si střihli obvyklou dávku kilometrů, v cíli jsme si mohli užít svých pět minut slávy. Každý příchozí byl týmem pořadatelů ve slušivých oranžových tričkách odměněn obdivným potleskem a při předávání diplomů potřesením ruky za mimořádný sportovní výkon. Tak nevím. My to u nás máme nastavené trochu jinak. U nás se sláva dostavuje až po dosažení trojciferných výsledků. Padesátkař je v našich luzích a hájích považován za vcelku běžný živočišný druh.-)




Martin Pluhař
16.3.2017

To jsou změny! Minulý týden po návratu ze Šumavy jsem uložil běžky k letnímu spánku a teď tady sedím na lavičce pod rozkvetlými stromy, rozplývám se nad žlutou krásou narcisů, naslouchám veselému ptačímu štěbetání a vnímám vůni čerstvě posečené trávy.

Do Bedfordu, města asi šedesát kilometrů severně od Londýna, dorazilo jaro ve své plné kráse. Ustoupily mu i déšť a mlhy. Jsem z té směsice vjemů jako omámený. Jaro má přicházet pozvolna a vzduch se má nenápadně sytit směsicí květinových tónů jako mladé víno. A né takováhle rána do palice.-)

Je třeba se z toho vzpamatovat a někam vyrazit. Bedford není zrovna ideální turistické místo, tak co s tím?! Ještě předloni jsem tady na ostrovech plnil podmínky městských a příměstských tras IVV. Jenže místní systém je obrazem britské byrokracie. Člověk si na internetu vytiskne popis trasy, projde si ji, odpoví na kontrolní otázky, vloží do obálky společně s průkazkami IVV a pětilibrovou bankovkou. No a může se do dvou týdnů těšit na otisk razítka a nášivku. Dopis přijde vždy, ale nečekejte nějaký projev potěšení z vaší návštěvy. Jsou to prostě suchaři…

Po pravdě řečeno mě tyhle trasy nikdy neuspokojovaly. Jsou dost bez nápadu a většinou jsem hned na prvním kilometru zakufroval. Popis na dvě stránky s nekonečnými odbočkami po cestách mezi živými ploty i dřevěnými plůtky, ve městě pak vlevo kolem lékárny a za záchodky vpravo.

Loni se to zlomilo. Začal jsem se věnovat ostrovní turistice s geocachingem. Ne že by nápaditost zakladatelů britských kešek v porovnání se zakladateli tras IVV byla vyšší. Naopak jsem logiku místních kačerů dosud nepochopil. Nabízí se spousta na první pohled zajímavých míst a oni odhodí krabičku pod prvním stromem. I když výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo.

Stejně jako všude jinde se člověk díky keškám dostane na kouzelná místa, která by mu jinak zůstala utajena. Právě proto mám tak rád geocaching! No a taky proto, že po návratu zpět dostanu zaslouženou žízeň. A že se kvůli pivu z místního rodinného pivovaru Charles Wells vyplatí si tu žízeň udělat!




Martin Pluhař
13.3.2017

Malé městečko na sever od Plzně se vždy v březnu probouzí ze zimního spánku. Probouzejí ho turisté, kterých každým rokem přijíždí víc a víc. Letos jich pořadatelé napočítali více než dvanáct set. Ačkoliv turistika nikdy nespí, Horní Bříza se stala skutečným otvírákem nové sezony. Setkávají se tu turisté z blízkého i dalekého okolí, ten nejvzdálenější sem vážil cestu přes velkou louži.

První letošní padesátku jsme si sem dojeli střihnout s naším hostujícím členem Kamilem Motalíkem z Třebíče. Trasa vedla po červené ze Svojšína přes Stříbro, přehradu Hracholusky a rozhlednu Krkavec do cíle v jídelně hornobřízské základky. Na první pohled pohodová procházka po proudu Mže, ve skutečně ovšem náročný terén s celkovým převýšením přes jeden tisíc metrů po blátivých a kluzkých cestách.

Co pro mne osobně bylo největším zážitkem? Na start nás pořadatelé vyvezli autobusem a ten autobus byl plný padesátkařů. Jedenačtyřicet kousků! Není tedy pravda, že padesátkaři nejsou, že nechodí a že nemá smysl padesátky pořádat. Padesátkařů je dost. A je moc dobře, že i mezi mladšími kolegy. Především účast mladších padesátkařek jsme ocenili.-)

Ale je třeba se o ně "postarat". Tady vědí, jak na to. Každých pět až deset kilometrů živá kontrola pro podpoření morálky a sčítání padlých obětí, se základním nealkoholickým a v případě nepřízně počasí či okolností také alkoholickým občerstvením, s úsměvem na tváři a s dobrou náladou. Po celý víkend příjemná atmosféra, klapající organizace a série zdařilých odznaků coby odměn za věrnost.

Bylo to fajn. Příjemně jsme se tu zmordovali a už se těšíme, jak se zmordujeme příští týden zase .-)




Martin Pluhař
2.2.2017

S letošní zimou přišla opravdová Zima. Zima, kterou jsme skoro už zapomněli, se všemi svými krásami i nástrahami. Vysočina se choulí pod bílou peřinou. Provoz na silnicích se zpomalil, sypače dnem i nocí projíždějí ulicemi a enormně se snížil počet parkovacích míst ve městech. Vysočinu svírají mrazivé dny a ještě mrazivější noci. Plynoměry se protáčejí a plynárenská lobby si mne ruce. Na vesnicích protáčejí naše nervy neekologičtí sousedé, kterým se valí hustý temný dým z komínů a smrdí nám pod nos.

Všem těmto nástrahám unikáme po stříbřitě bílých pláních, šoupajíce ve stopě směšnými prkénky na nohách a máchajíce rukama, na nichž máme navlečeny řemínky tenkých tyček, kterými propichujeme zhutněný sníh. Běžkařská turistika je báječná. Ještě báječnější je na běžkařské Vysočině. Běžky a běžkařské vybavení už ani nevytahuji z auta a využívám každou příležitost vyběhnout do bílého nekonečna. Mráz štípe do nosu, do tváří, mrznou konečky prstů na rukou i na nohách. Ale to je jen dočasný stav. Už po prvních kilometrech se začnou vyplavovat endorfiny a tělo zaplavuje pocit tepla a bezstarostného štěstí.

Běžkařské stopy jsou úplně všude. Tu nejbližší mám přímo před domem. Na zápraží zacvaknu vázání, zabouchnu dveře a můžu vyrazit. Nebo se vydám z Brodu do okolí pelestrovských lesů. Do Humpolce pod Orlík. Ze Žďáru na Pilák a do Račína. A vůbec nejvíc stop se motá v okolí Tří Studní. Odtud vede osmistopá dálnice na Sklené, na Sněžné, na Fryšavský ledovec, na Kuklík, do Studnice, do Nového Města... Proboha! Tolik cest a tak málo času! Copak se to dá všechno zvládnout?! A to jsem se raději ještě nevydal ani na Jihlavsko, kde se motají další desítky kilometrů bílých stop na nekonečných bílých pláních...

Po předchozích zimách jsem začal nabývat přesvědčení, že mě minuly doby, kdy se v podmínkách našeho středoevropského mírného klimatu ještě nechaly plnit lyžařské výkonnostní odznaky. Jak rád jsem se mýlil! To budou letos bílé dožínky.-) Teplomilní kolegové nechť prominou mému přání: Ať je nám Paní Zima nakloněna a ať tu s námi ještě co nejdéle pobude! Tak zdrávi doběžkovali .-)




Vladimír Maršík
31.1.2017

V roce 2016 jsme na Havlíčkobrodskou obnovili značení na celkem 197,7 km (splněno na 100 %), z toho:

  1. -   52 km červených tras
  2. -   60 km modrých tras
  3. -   34,7 km zelených tras
  4. -   29 km žlutých tras
  5. -   22 km naučných tras

Některé z obnovených tras:

  1. -   Cesta Karla Havlíčka Borovského: Krucemburk - Podhorská louka - Žižkova mohyla - Přibyslav - Pohled.
  2. -   Červená trasa Světlá nad Sázavou – Stvořidla - Ledeč nad Sázavou - Chřenovice podhradí
  3. -   Modrá trasa Podhorská louka – Chotěboř - myslivna Javorka (Železné Hory)
  4. -   Modrá trasa Kamenná – Štoky
  5. -   Zelená trasa Lipnice nad Sázavou - Melechov - Ledeč nad Sázavou
  6. -   Žlutá trasa Světlá nad Sázavou - Pavlov - Nemocnice v Háji
  7. -   Naučná stezka Jana Zrzavého Okrouhlice - Lipnice nad Sázavou - Okrouhlice

Dále byla obnovena mapa v Golčově Jeníkově, dvě mapy a turistický směrovník Ledeč nad Sázavou a nově mapa a dva dřevěné rozcestníky Sobíňov Na hrázi.

Celkem značilo 26 značkařů.

Tři značkaři se ve Strakonicích úspěšně zúčastnili školení na vedoucí značkaře.




Martin Pluhař
26.1.2017

Rád bych předešel spekulacím, co bylo impulsem pro vznik nového klubu, a proto se pokusím situaci poctivě ze svého pohledu objasnit, i když si nejsem jistý, zda se mi to podaří. Jistě ne ke spokojenosti všech dotčených osob.

KČT Havlíčkův Brod je se členskou základnou více než tří set turistů největším odborem na Vysočině a svou aktivitou je vzorem všem ostatním odborům. Klub pořádá sedm akcí uvedených v republikovém kalendáři a dále pak v průběhu každého týden tuším čtyři procházky pro své členy, cykloakce, vícedenní zájezdy a zájezdy za kulturou do divadel a podobně. Více než tři stovky akcí za rok. Obdivuhodné!

Jenže! Převážná část akcí je určená pro dříve narozené, kteří jsou v klubu v dominantní převaze a které netrápí pracovní nebo rodičovské povinnosti. Jistě o tom vypovídá fakt, že téměř všichni členové výboru jsou členy této sekce, kterou pracovně nazývám „vycházky pro důchodce“.

Osobně jsem se nikdy uvnitř odboru s nikým nedostal do konfliktu, ale také jsem do odboru nikdy nezapadl. Chtěl jsem a chci i nadále dělat výkonnostní turistiku, a tak jsem se se členy odboru dostával do kontaktu jen zřídka. I když jsem poctivě docházel na výroční schůze, s končícím se rokem jsem se přišel rozloučit na některou z procházek, tak mě stejně většina členů míjela bez náznaku zájmu.

Jak uvádím, nikdy jsem nebyl v žádném konfliktu. Na rozdíl od jiných mých dřívějších i dnešních kolegů, kde panovaly dlouhodobé neshody. Tyto neshody vyvrcholily na výroční schůzi 2015, kdy došlo k nechutné roztržce. O to horší, že jí byl přítomen starosta města coby host. Nejsem soudcem, abych hledal důvody a viníky a nakolik šlo o vyhrocení osobních ambicí a antipatií. Ať hodí kamenem, kdo je bez viny. Faktem je, že z výboru do měsíce odešel regionální vedoucí značkařů Vladimír Maršík.

Pokud jsem se dosud cítil na okraji zájmu, tak po této zkušenosti ve mně dozrálo přesvědčení, že musím někam jinam. Jak jsem se dosud na akcích po celé České republice i v zahraničí hrdě hlásil k havlíčkobrodskému odboru, hrdě nosil klubové tričko, tak tohle „vlastenectví“ ze mě postupně vyprchávalo…

A protože jsem z brodské turistiky - ač náplava - nechtěl odejít, tak jsem uvítal možnost zkusit turistiku jinak a pod jinou hlavičkou. Bude nás to sice stát nějaký čas, než se nám podaří nový klub nastartovat, ale každý člověk potřebuje něčemu věřit. Tak zdrávi došli .-)




Martin Pluhař
25.1.2017

- Pořadatelství tří tradičních dálkových pochodů, uvedených v republikovém kalendáři
- Značení pěších turistických tras – letos máme v plánu obnovu přibližně 200 km
- Pěší výkonnostní turistika – individuální i organizované účasti na pochodech v ČR i v zahraničí (minimální délky tras 30 km, mládež a senioři 20 km)
- Výkonnostní cykloturistika – individuální i organizované účasti na akcích
- Lyžařská výkonnostní turistika – vzhledem ke sněhovým podmínkám v ČR především individuální účasti nebo organizované v rámci odboru
- Zimní táboření - organizované účasti na akcích zimního táboření (v zimním období od 15.11. do 31.3.)
- Vysokohorská turistika - možnost organizovaných tuzemských i zahraničních zájezdů
- Výkonnostní odznak nastoupených kilometrů – plní se v rámci všech předchozích aktivit
- Turistika s geocachingem (pohyb a pobyt v přírodě při hledání „kešek“ i mimo obvyklé turistické trasy a cíle)
- Plnění mezinárodních odznaků IVV a odznaků Dvoustovky
- Vydání nového turistického záznamníku TTO Havlíček, věnovaného odkazu novináře, spisovatele, satirika a politika Karla Havlíčka Borovského, jedné z nejvýznamnějších osobností našeho města



Martin Pluhař
24.1.2017

Náš odbor KČT Havlíček Havlíčkův Brod byl založen dne 20.11.2016 jak bývalými členy z KČT Havlíčkův Brod, tak také dosud neregistrovanými turisty. Činnost jsme zahájili k 1.1.2017 a k tomuto datu činila základna odboru 20 členů (průměrný věk 28 let).

Náš odbor se bude snažit podporovat turistické aktivity svých členů po linii výkonnostní turistiky, alternativních turistických trendů a značení pěších turistických tras.

Chtěli bychom se zaměřit nebo ve spolupráci se spřátelenými odbory a organizacemi podporovat takové akce, které by k turistice mohly přivést nové zájemce, mládež a rodiny s dětmi.

Na všech našich cestách, dosažených kterýmkoliv přesunovacím prostředkem, není cílem jen cíl samotný, ale i seznámení se s místní kulturou a poznávání historických památek a přírodních objektů.

Je neuvěřitelné, kolik dalších aktivit nabízí organizovaná turistika - vysokohorská turistika (účast na hřebenových přechodech), horolezení, speleologie (zájmová a sportovní činnost provozovaná v jeskyních a dalších podzemních prostorách), běžecká turistika (v současné době podporovaná KČT), turistika na boso, turistika na koni, ekoturistika, atd.

Ne vše umíme a ne všemu jsme schopní se věnovat. Možná to umíte vy, ale zase nemáte s kým. Pokud hledáte vyžití a dobrou partu lidí, se kterými byste se svým turistickým zálibám mohli věnovat, zkuste nás oslovit. Jsme otevření všem dobrým lidem i všem dobrým nápadům!

Pokud se nám podařilo vás zaujmout a chtěli byste se stát našimi členy, využijte formulář na stránce Členství v klubu.

Napište nám i v případě, že vás cokoli zaujalo a chtěli byste se na to nezávazně zeptat. Bude nám potěšením na vaši zprávu odpovědět!